Každý z nás lásku vnímá jinak. Pro malé dítě je jako projev lásky považováno objetí s jeho matkou, pro dospělého člověka třeba čas strávený s jeho protějškem a pro jiného milé gesto a to podržení dveří nebo upřímný úsměv, milé gesto. Každá z těchto věcí představuje lásku v jiném světle, avšak každou z těchto věcí lze nazvat slovem láska.
Co to vlastně je?
Láska je často nazývána emocí, to ale není pravda. Láska není emoce, láska je lidská potřeba. Tento cit je také nazýván závislostí, což vůbec není od věci, když při zamilovanosti pracuje právě ta část mozku, jež pracuje, když si člověk vezme kokain nebo jinou drogu. Láska je fyzický instinkt, který má více druhů. Krátkodobá zamilovanost má na lidský mozek jiný vliv než zamilovanost v dlouhém manželství.
Těžko říci, jestli může být láska věčná. Jestli dokáže přetrvat. Však víte -,, žili spolu šťastně až do smrti.." Ano, možná spolu žili až do smrti, ale byli opravdu šťastní? Byla v jejich vztahu zachována láska anebo ten cit vymizel jako ranní mlha?
Jsou páry, kterým láska vydržela i několik desítek let, což věda stále nedokáže pochopit a nejspíše ani nikdy nepochopí. V dnešní době je ale i spousta párů, kterým láska ze vztahu postupem času vymizí. Nejdříve je silná, a potom pomalu vyhasíná. Kolem sebe mám spoustu takových lidí. Lidí, jejichž láska uhasla.
Jsou páry, kterým láska vydržela i několik desítek let, což věda stále nedokáže pochopit a nejspíše ani nikdy nepochopí. V dnešní době je ale i spousta párů, kterým láska ze vztahu postupem času vymizí. Nejdříve je silná, a potom pomalu vyhasíná. Kolem sebe mám spoustu takových lidí. Lidí, jejichž láska uhasla.
Proč nám připadá, že lidské vztahy byly v dřívějšku šťastnější, že vydržely déle, že za něco stály?
Jak je možné, že spolu páry dokázaly vydržet a zestárnout?
Příliš mnoho otázek, na něž sice neznám přesnou odpověď, ta asi ani neexistuje, protože jak jsem kdysi vyčetla v jedné knížce od Jo Nesba - lidská mysl je jeden velký temný les - ale svůj názor zde napsat můžu.
Začala bych asi tím, že mě mrzí to, jak se dnešní vztahy rozpadají, podobně jako domečky z karet. Ze vztahů těchto lidí také v mnoha případech vyprchala láska, i z těch našich možná vyprchá. Taková ta prvotní zamilovanost nás opustí už dříve, opravdová zamilovanost nejspíše později. Je jen otázkou času kdy. U někoho se to stane za rok, u jiného za deset let. Dříve nebo později to však ve většině případů přijde, lépe řečeno odejde (VŽDYCKY EXISTUJÍ VYJÍMKY, DOKAZUJE TO I VĚDA - píšu zde pouze svůj názor). To, co se stane potom je prosté - jeden člověk vztah opustí a jde hledat dál. Na to, jestli je tohle jednání správné, se mě neptejte. Preci jen nejsem někdo, kdo má právo něco takového posuzovat. Nemůžu určovat věci, které správné jsou a které ne.
Počáteční zamilovanost ze vztahů vyprchávala už v dřívější době. Tím chci říct - myšlení člověka se nemění. Jeho jednání, emoce, potřeby, city jsou pořád stejné (ať už se bavíme o člověku z 21.stoleti či člověka ze století 13.) Podstatné však je, jak rozdílně se k této,, problematice" člověk stavěl. Lidé se k tomu stavěli jinak. Lidé nebyli tak,, rozežraní" a zničení veškerou svobodou kolem. Nemohli si dovolit vztah opustit jen proto, že se začali nudit. Neexistovalo to. Nezůstávali spolu, protože museli. Zůstali, poněvadž nebyli tak posedlí stále se honit za něčím lepším tak, jako to dnes děláme my a to nejen v lásce a ve vztazích.
Jak je možné, že spolu páry dokázaly vydržet a zestárnout?
Příliš mnoho otázek, na něž sice neznám přesnou odpověď, ta asi ani neexistuje, protože jak jsem kdysi vyčetla v jedné knížce od Jo Nesba - lidská mysl je jeden velký temný les - ale svůj názor zde napsat můžu.
Začala bych asi tím, že mě mrzí to, jak se dnešní vztahy rozpadají, podobně jako domečky z karet. Ze vztahů těchto lidí také v mnoha případech vyprchala láska, i z těch našich možná vyprchá. Taková ta prvotní zamilovanost nás opustí už dříve, opravdová zamilovanost nejspíše později. Je jen otázkou času kdy. U někoho se to stane za rok, u jiného za deset let. Dříve nebo později to však ve většině případů přijde, lépe řečeno odejde (VŽDYCKY EXISTUJÍ VYJÍMKY, DOKAZUJE TO I VĚDA - píšu zde pouze svůj názor). To, co se stane potom je prosté - jeden člověk vztah opustí a jde hledat dál. Na to, jestli je tohle jednání správné, se mě neptejte. Preci jen nejsem někdo, kdo má právo něco takového posuzovat. Nemůžu určovat věci, které správné jsou a které ne.
Počáteční zamilovanost ze vztahů vyprchávala už v dřívější době. Tím chci říct - myšlení člověka se nemění. Jeho jednání, emoce, potřeby, city jsou pořád stejné (ať už se bavíme o člověku z 21.stoleti či člověka ze století 13.) Podstatné však je, jak rozdílně se k této,, problematice" člověk stavěl. Lidé se k tomu stavěli jinak. Lidé nebyli tak,, rozežraní" a zničení veškerou svobodou kolem. Nemohli si dovolit vztah opustit jen proto, že se začali nudit. Neexistovalo to. Nezůstávali spolu, protože museli. Zůstali, poněvadž nebyli tak posedlí stále se honit za něčím lepším tak, jako to dnes děláme my a to nejen v lásce a ve vztazích.
Lásku by neměl podněcovat vzhled, mluva anebo chování. Je zřejmé, že pokud se nám někdo líbí a připadá nám sympatický, začneme k němu cítit náklonnost dříve než k někomu jinému. Tohle jsem ale říct nechtěla... Ten cit...Láska
by zkrátka neměl být založen jen na jedné z těch věcí. Pokud jsme ve vztahu a říkáme:,,miluju tě, protože jsi tak krásná." Pak je to špatně, pokud je láska z valné části poháněna krásou, nedá se tomu říkat láska, poněvadž vždy bude někdo krásnější, hezčí, štíhlejší. A až ten někdo přijde, náš cit může změnit.
Přesně nevím, co by mělo být podnětem k tomu někoho milovat. Asi nic. Měli bychom milovat bez hlubšího důvodu. Zkrátka:,, miluju Tě a tečka. " Taková láska může přetrvat.
Láska není složitá. Z vědeckého hlediska možná ano, ale pro zamilovaného člověka ne. Láska je součástí našich životů, bez lásky by se jen těžko dalo žít.
Láska má mnoho tváří, mnoho podob. Láska jsou slova, ale i skutky a nepatrná gesta, které leckdy nevědomky přehlížíme.
I skutky jsou láska. Když řeknete kamarádovi, že ho máte rádi, projevujte mu lásku, přátelství je také založeno na jakési lásce k druhému. Když obejmete svou maminku - taktéž se jedná o lásku. O cit, bez něhož by se člověku jen těžko žilo.
Uvědomme si, zda-li lásku jen nepřijímáme. Měli bychom ji totiž i dávat. Například úsmevem, objetím, a podobnými nepatrnostmi, které jistojitě člověka, jemuž budou věnovány, potěší.
Co z toho plyne? Láska zůstane pro nás všechny asi navždy tak trochu oříšek. Dle mého bychom ji neměli tolik zkoumat a studovat to, proč se lidé rozvádějí, dávají dohromady, proč tomu bylo dříve jinak, ale prožívat. Neměli bychom říkat ,,navždy", namísto dostatečného prožívání přítomnosti. Neměli bychom slibovat něco, co nemůžeme splnit, avšak pokud někoho milujeme, měl by to slyšet. Láska byla, je a bude. Láska je lidská potřeba. Láska je lidský motor. Láska - ať už se jedná o jakýkoli druh - dává našemu životu smysl.
Láska není složitá. Z vědeckého hlediska možná ano, ale pro zamilovaného člověka ne. Láska je součástí našich životů, bez lásky by se jen těžko dalo žít.
Láska má mnoho tváří, mnoho podob. Láska jsou slova, ale i skutky a nepatrná gesta, které leckdy nevědomky přehlížíme.
I skutky jsou láska. Když řeknete kamarádovi, že ho máte rádi, projevujte mu lásku, přátelství je také založeno na jakési lásce k druhému. Když obejmete svou maminku - taktéž se jedná o lásku. O cit, bez něhož by se člověku jen těžko žilo.
Uvědomme si, zda-li lásku jen nepřijímáme. Měli bychom ji totiž i dávat. Například úsmevem, objetím, a podobnými nepatrnostmi, které jistojitě člověka, jemuž budou věnovány, potěší.
Co z toho plyne? Láska zůstane pro nás všechny asi navždy tak trochu oříšek. Dle mého bychom ji neměli tolik zkoumat a studovat to, proč se lidé rozvádějí, dávají dohromady, proč tomu bylo dříve jinak, ale prožívat. Neměli bychom říkat ,,navždy", namísto dostatečného prožívání přítomnosti. Neměli bychom slibovat něco, co nemůžeme splnit, avšak pokud někoho milujeme, měl by to slyšet. Láska byla, je a bude. Láska je lidská potřeba. Láska je lidský motor. Láska - ať už se jedná o jakýkoli druh - dává našemu životu smysl.
Příspěvky
